top of page

Aneta Erlebachová: ohlédnutí za závody září-říjen 2023

MČR ČASS V CANICROSSU


Již v tradičním zářijovém termínu se 23. - 24. 9. 2023 uskutečnilo MČR v canicrossu. Závod probíhal nedaleko Hluboké nad Vltavou, v autokempu Křivonoska, který hostil Mistrovství ČR již 3. rok v řadě.


Po delším rozhodování jsem se nakonec rozhodla startovat s Azeri. Pro Azeri to byly vůbec první závody v canicrossu, první závody se mnou, a hned takhle velký závod. Protože se toho ale nebojíme, rozhodly jsme se to zkusit.

Trať měřila 3,7 km a přestože pro kategorii Elite byla stejná jako předchozí ročník, pro mě to byla změna. Předchozí roky jsem totiž závodila v kategorii juniorů a ti mají trasu kratší. Trasa kategorie Elite se mi ale líbila mnohem víc.

Nechyběla řada technických pasáží – třeba hned po startu z mírného kopečku se trefit na dřevěný mostek bylo výživné. Jinak trasa vedla lesem, po hezkých, někde tvrdých, jinde kořenatých cestách. A bahno samozřejmě nemohlo chybět. A mimochodem Křivonoska je rájem houbařů, takže nejen všude kolem, ale i po trati rostly mraky hub.


Pátek: Na Křivonosku jsme dorazily hned po obědě a ubytovaly se v chatičce v kempu. S Azeri jsem si obešla trasu, aby se další dny lépe orientovala a věděla kudy má běžet. Já si pak trať ještě jednou proběhla. Večer, ovšem už za deště, probíhala prezentace.


Sobota: Od rána jsme měly napilno. Ve 4 hodiny ráno a pak v 6 jsem dala Azeri napít, v 7 proběhl rychlý musher meeting ohledně závodu a už v 8 hodin byl start. Do závodu jsem nastupovala bez ambicí. Jediné co jsem chtěla, bylo, mít povedený první závod, hlavně bez špatných zkušeností pro psa. Pokazit se může kde co, a napravuje se to pak podstatně hůř. Nevěděla jsem, co od Azeri čekat a byla jsem zvědavá, co na trati vymyslí. Ale to, co předvedla? Nechápu, ale děkuju! Běžela jako profík, předvedla naprosto suverénní výkon. Nic a nikoho na trati neřešila. Trochu z míry jí sice vyvedl ležící fotograf, kterého v zápřahu nikdy neviděla, ale to se nepočítá. 😊 Zatáčela bez zaváhání, a to i přes velmi těžký doběh do cíle, kde se míjela cílová trať se startem, byla tam spousta lidí, psů a hluku. Jí to vůbec nerozhodilo a klidně by běžela dál (na rozdíl ode mě). Prostě nevypustila ani metr. A výsledek? TOP 10 v rámci MČR v kategorii Elite je moc pěkný začátek.

Po závodě jsem vychodila Azeri, dala jí opět napít a nechala odpočívat. Sebe jsem donutila jít se vyklusat a protáhnout. Kdo sportuje, tak ví, že bez toho se to neobejde, i když tyto činnosti nemá nikdo moc rád. Bohužel z ostatních závodů jsem už nic neviděla, což mě mrzí, protože podívaná to byla určitě skvělá.


Neděle: Ranní rutina se opakovala. I dnes se startovalo ráno v 8 hodin. Start probíhal gundersenovou metodou, což znamená, že závodníci startují s takovým rozestupem, se kterým předchozí den doběhli. Tentokrát už jsem byla trochu klidnější, měla jsem aspoň nějakou představu, jak závod bude probíhat. A navíc před námi i za námi byla cca 30 vteřinová mezera. Takže jsme si odběhly krásný sólo závod, kdy jsme nemusely nic řešit. Azeri opět fungovala parádně, reagovala a vnímala bezvadně.


Domů si tedy odvážíme 10. místo z MČR pro rok 2023. 🏅I tak má pro mě tenhle zážitek cenu zlata, moc jsem si celý víkend užila. Navíc Azeri zvládla svoji premiéru nejlépe, jak mohla a jsem na ni opravdu moc pyšná. Po nepovedených posledních závodech, to byla příjemná změna.

Na závěr musím také vyzdvihnout práci pořadatelů, kteří celou akci zvládli na výbornou. 👍🏼



Aneta Erlebachová v běhu na mčr v canicrossu
Autor: Krtil Franta

 

Mostecký kros 2023


Parta nadšenců z mého domovského klubu MC Český ráj se rozhodla opět využít prodlouženého podzimního víkendu a uspořádat závody ve vesničce Mostek. Závody jsme tu pořádali již podruhé, takže vše organizátorsky podstatné jsme měli natrénované z předchozího ročníku. 😊

Trasa tu je, dovoluji si tvrdit, opravdu parádní. Vede lesem, po měkkém povrchu, ale zároveň je rychlá a technická, s řadou zajímavých průjezdů mezi stromy. Navíc se startuje do kopce, který dokáže závodníky prověřit hned na začátku.


Trasu jsme si prošli už 14 dní předem, kdy jsme se šli podívat, v jakém je vlastně stavu kvůli případným úpravám před závodem. Den předem se tedy trasa označila – „zamlíkovala“, nasprejovaly se kořeny, postavily oplůtky, atd. Také se připravily tašky na registraci s dárečky, čísly a čipy. Další den ráno přípravy pokračovaly. Bylo potřeba dovést vodu, postavit bazénky pro psy a stany na občerstvení.


Se začátkem registrace nastal ten pravý frmol. I to jsme ale zvládli bez větších zmatků a mohlo se startovat. Protože si většina pomocníků včetně nás chtěla zazávodit, tak jsme se ve funkcích a závodění různě prostřídávali. Takže poskládat starty tak, aby všichni všechno stihli, byl oříšek.


Jako úplně první odstartovala Azeri s Ilonou Erlebachovou v kategorii bikejöring. Já jsem se zatím s Iloniným psem Eclipsem rozcházela a připravovala ho na start. Azeri trať prolétla v parádním čase. Zhruba 7 minut po doběhu Azeri startoval s Ilonou v kategorii bikejöring Eclips, který nakonec svoji mladší ségru Azeri o 10 s předběhl. A zatímco Ilona vzala oba psy zpět k autu, dát jim napít, vychodit, odměnit, já šla pomáhat ke startu řadit závodníky. Tam jsem byla až do doby, než mě někdo vystřídal a já se mohla jít rozběhat před canicrossem se Stormy.

Canicross se Stormy je fajn. Přece jen jí stačím podstatně lépe než Azeri. Jako velký bonus pak je, že díky příjemnému tahu člověk nemá puchýře (kdo běhá canicross, tak ví 😁). Závod jsme si moc užily!


Domů si tak vezeme:

1. místo já a Stormy v CCW se psy nad 23 kg

1. místo Ilona a Eclips v BKW

2. místo Ilona a Azeri v BKW

Aneta Erlebachová na stupni vítězů
Autor: archiv Anety Erlebachové

 

Dogrun Vrchlabí


Po Mosteckém krosu nám mnoho času na regeneraci nezbylo. Hned za dva dny, tedy v sobotu, jsem se se Stormy postavila na start dalšího závodu – tentokráte Dogrun.

Dogrun se již po několikáté uskutečnil ve Vrchlabí, v běžeckém areálu Vejsplachy, což je nedaleko našeho domu. Proto možnost, že bychom neběžely, pro nás takřka neexistovala.

Vybraly jsme si kratší trasu, která měřila 2,5 km. Usoudila jsem, že po předchozím náročném týdnu nám to bude stačit, přece jen se stále ještě snažím rozhýbat po MČR. A vyplatilo se.

Závod jsme si tak mohly pořádně užít. Organizátoři si pro nás připravili velice pestrou a pro psy orientačně velmi náročnou trasu. Nechyběly krkonošské výběhy a seběhy, různé klikatice na louce, nebo dokonce i míjení koridoru startu a cíle. Stormy je už ve svých skoro devíti letech zkušená, takže se nenechala rozhodit a dotáhla nás na první místo. V cíli na nás po doběhu čekal Stormyčky oblíbený banán.


Podtrženo, sečteno – krásný závodní trojblok úspěšně za námi! 😊


 

4 zobrazení
bottom of page